V ideálním světě by pochopitelně žádný záchranný systém existovat nemusel. Protože však v ideálním světě nežijeme, není vyloučeno, že se staneme účastníky nebo svědky nějaké nepříjemné události, která si vyžádá zásah odborníků. V každém případě bychom měli vědět, jak tento systém funguje a co v takové situaci dělat.

Tři čísla první pomoci

Již v první třídě se děti učí o tom, která tři základní čísla si musí zapamatovat. Učitelé si často pomáhají různými mnemotechnickými pomůckami, aby žákům učení usnadnili. I šestileté dítě totiž může zachránit život, pokud dokáže zavolat na číslo 155, 150 nebo 158 (tedy záchranná služba, hasiči a policie). Pokud si z nějakého důvodu nemůžete ani jedno z čísel vybavit, je možné využít ještě nadnárodního čísla 112.

Chybu udělat nemůžete

Občas mají někteří lidé potíže s tím spojit si správné číslo se správnou záchrannou službou. Může tak dojít k situaci, že v případě požáru volají policii, nebo místo záchranky zvolí nedopatřením telefonní číslo hasičů. Právě proto však funguje integrovaný záchranný systém, který je založen na spolupráci mezi jednotlivými složkami. Nemůže se tedy stát, že byste se zmýlili – důležité je, abyste zavolali a neodešli od nehody bez pomoci.

Klíčová spolupráce

Jak je možné, že integrovaný záchranný systém funguje tak rychle a spolehlivě? Ve větších městech Česka v současnosti vznikají centrály, kde na jednom místě pracují zástupci všech tří veledůležitých povolání: policisté, zdravotníci i hasiči. Jakmile tedy kdokoliv zavolá na jedno z krizových telefonních čísel, operátor už podle popisu situace sám vyhodnotí, která složka IZS je nejvhodnější pro zásah, a vyšle ji na místo.